Projektové workshopy

První ze společných akcí, které jsme podnikli s našimi norskými partnery z University of Oslo (UiO), byla úvodní návštěva, v rámci které jsme především hojně diskutovali jak historii, tak aktuální situaci environmentálního vzdělávání v našich zemích, se zvláštním zřetelem k hlubinné ekologii, environmentální filosofii a terénním praktikám s nimi souvisejícími. S překvapením jsme zjistili, jak zajímavé a pro ohledávání vztahu člověka k přírodě podnětné autory Norsko skrývá (kromě nám známého Arne Naesse třeba také Arne Johan Vetlesen​, nebo Svein Anders Noer Lie​) a sami jsme nabídli zkušenosti s environmentální výchovou u nás i porevoluční autory zabývající se přírodní filosofií (Zdeněk Neuabauer, Stanislav Komárek, Zdeněk Kratochvíl a další).

Velmi podnětné (a pro koncepci kurzu Hlubinné ekologie jako hlavního výstupu našeho projektu velmi přínosné) bylo též setkání na UiO, kde jsme obdobná témata diskutovali v rámci speciálního semináře s ředitelkou Arne Naess Programme Ninou Witoszek v rámci speciálního semináře věnovaného zaměření našeho projektu. Důležité přitom nejsou jen pedagogické metody, ale také přístup ke studentům a vlastní studijní prostředí. (Našemu pojetí vzdělání oproti tomu norskému pravda pořád cosi chybí … 😊)

Případným návštěvníkům Osla doporučujeme pěší z cestu podél říčky Akerselva.

Vedle teoretických poznatků jsme měli též možnost zažít Deep Time Walk v mistrném podání našeho klíčového norského spolupracovníka Martina Lee Müllera.

Hlavní metodologickou částí našeho prvního setkání pak byl pobyt v ekologickém vzdělávacím centru Small Earth Institute) v městečku Skoppum, kde jsme společně testovali vybrané metody hlubinně ekologických praktik, třeba metodu Work That Reconnects. Workshopy se konaly jak ve vlastním centru (včetně společné přípravy jídla a hojných diskusí při ní) tak během několika poutí do krajiny provázených řadou hlubinně-ekologických cvičení.​​

Pohostinnost našich norských přátel jsme měli možnost revanšovat v rámci druhého společného soustředění, které se konalo v Mříči u Křemže, v malebné jihočeské krajině pro naše potřeby jako stvořené. Na předchozím setkání v Norsku se nám podařilo nastavit efektivní způsoby spolupráce, takže se jednalo o setkání mimořádně produktivní.

Vedle doplnění informací, které jsme si přivezli jako „domácí úkoly“ z Norska (jednalo se především o užitečné autory, zdroje a praktiky, které jsme se zavázali dohledat) jsme se věnovali testování, adaptaci a aktualizaci řady praktik především z oblasti terapie přírodou a body-terapie.

V programu jsme se věnovali mimo jiné pohybovému jazyku GAGA (účelem pro nás bylo naučit se techniky hlubší tělesné percepce přírody skrze percepci vlastního těla), seminář severské techniky Lesní mysli (cílící obdobně, avšak orientovaný na vnější prostředí) kurz akustické ekologie, zaměřené na rozvíjení sluchu a kultivaci vztahu ke zvukovým krajinám a konečně pilotní testování techniky Deep Time Walk všemi členy projektového týmu.

Co vám máme povídat – škoda, že jste tam nemohli být s námi!

Protože náš původní norský partner náš tým opustil, byli jsme nuceni hledat jiného a jak už to bývá – vše zlé je k něčemu dobré. Podařilo se nám navázat spolupráci s University of South-Eastern Norway, kde působí možná nejvýznamnější žák Arneho Naesse, Per Ingvar Haukeland, který tak obohatil náš tým.

Vedle něj se nám podařilo domluvit také externí spolupráci jednoho z nejvýznamnějších současných ekofilosofů, Davida Abrama (alespoň v podobě virtuální přítomnosti), což učinilo tento workshop zcela mimořádným jak z hlediska obsazení, tak obsahu. David se ve své bohaté praxi zaměřuje na oživování smyslů a obnovování animistické zkušenosti světa.

Setkání bylo ještě umocněno prostředím Moravských Kopanic, kde se především odehrálo (když nepočítáme krátkou, ale intenzivní návštěvu v prostředí Centra ekologických aktivit Sluňákov, které je též partnerem projektu). Po šest dní jsme si vyměňovali a testovali další set technik, s nimiž měli zúčastnění zkušenosti. Testovány byly introspektivní i empirické postupy, techniky individuální kultivace ekologického já i skupinové aktivity a hry, které by byly použitelné v rámci univerzitního kurzu.

Ranní a večerní konzultace s Davidem a následné denní testování vybraných technik vedly k vypracování dlouhé řady pedagogických metod, který budou následně použity v rámci univerzitního kurzu.

Máte se na co těšit! 😊

Poslední příležitost ke společné práci s našimi norskými partnery byla věnována především implementaci metod a hlubinně ekologických praktik v univerzitním prostředí. Říct, že praxe univerzitního vzdělávání na University of South-Eastern Norway v Bø pro nás byla objevná, by bylo hodně nepřesné. Zcela jiný pedagogický přístup, založený na roli lektora coby kouče procesu, v jehož rámci studenti sami nejen hledají odpovědi na otázky, ale spoluvytvářejí agendu kurzu, je v našich podmínkách praktikován opravdu výjimečně (alespoň na vysokých školách).

Měli jsme možnost sledovat výuku proměn dějin evropského myšlení o přírodě formou vycházky po proměňujících se typech prostředí, pak jsme sdíleli principy, postupy a řadu metod outdoor education a byli jsme diskutovali jejich teorii i metodologickou stránku.

Vzácnou příležitostí bylo seznámení s emeritním profesorem environmentální filosofie, který jako „bránu“ k tělesné zkušenosti s přírodou používá společnou stavbu tradičních norských plachetnic a jejich následné testování.

Workshop a celou tuto fázi projektu jsme završili rozlučkovým rituálem a piknikem na pobřeží poloostrova Nesoddtangen v Oslo Fjordu. Kéž se nám podaří našim norským přátelům jejich pohostinnost oplatit v rámci závěrečné konference projektu.